Babinského reflex

Podrobnější vysvětlení

Babinského reflex souvisí hlavně s chodidly, stabilitou a postupným dozráváním opory těla. Když malému miminku přejedete po plosce nohy, paleček se natáhne nahoru a ostatní prsty se rozevřou do vějířku. U malého dítěte je to zcela přirozená reakce.

Postupně by ale měla noha dozrávat do stabilní opory pro stání, chůzi a další pohybový vývoj.

Pokud reflex přetrvává déle, může být někdy vidět, že dítě působí nejistěji v postoji a pohybu.

Často jde o děti, které:

špatně drží stabilitu,
často zakopávají nebo padají,
nerady stojí na jedné noze,
mají zvláštní chůzi,
nebo působí neobratně a nejistě při pohybu.

Rodiče pak často říkají:

„On pořád padá.“
„Je takový nejistý v pohybu.“
„Pořád zakopává.“
„Je hrozně neohrabaný.“

U některých dětí bývá patrné i větší napětí v nohách. Některé působí velmi ztuhle, jiné naopak „měkce“ a nestabilně.

Babinského reflex souvisí s dozráváním řízení pohybu a stability. Proto se používá i v neurologii jako jeden z ukazatelů vývoje nervového systému. U malého miminka je jeho přítomnost normální, u větších dětí už může ukazovat na nezralost některých pohybových a posturálních funkcí.

Některé děti bývají nejisté na nerovném povrchu, špatně zvládají rovnovážné aktivity nebo se rychle unaví při pohybu. U části dětí se v raném vývoji objevovalo dlouhodobé chození po špičkách, pozdější lezení nebo odlišný způsob pohybu.

Rodiče někdy popisují:

„Jako kdyby neuměl dobře ovládat nohy.“
„Pořád hledá stabilitu.“
„Působí nejistě.“

Přitom často nejde o lenost ani nechuť k pohybu. Některé děti jen musí věnovat mnohem více energie stabilitě, koordinaci a samotnému udržení těla v pohybu.

Když se postupně zlepšuje stabilita a organizace pohybu, rodiče často pozorují:

jistější chůzi,
méně pádů,
lepší koordinaci,
větší jistotu při pohybu,
a dítě, které se ve svém těle pohybuje uvolněněji a s menší námahou.