Ve škole někdy potkáváme děti, které jsou chytré, snaživé a vnímavé — a přesto je běžné školní fungování stojí obrovské množství energie.
Neustále se vrtí. Padají ze židle. Lehají si na lavici. Silně tlačí na tužku. Špatně opisují z tabule. Rychle se unaví. Působí nesoustředěně nebo „mimo“. A přitom často nejde o lenost ani nevychovanost.
INPP pracuje s myšlenkou, že u některých dětí mohou přetrvávat určité známky neuromotorické nezralosti a primární reflexy, které ovlivňují: držení těla, koordinaci pohybu,
zpracování podnětů, pozornost, nebo emoční regulaci.
Primární reflexy jsou přirozenou součástí raného vývoje dítěte. V prvních měsících života mají důležitou funkci, postupně by ale měly ustupovat zralejším pohybovým a posturálním mechanismům.
Ve školním prostředí se pak mohou obtíže projevit například tím, že dítě: nevydrží dlouho sedět, potřebuje být neustále v pohybu, hůře koordinuje oči a ruku, je citlivé na hluk a ruch ve třídě, nebo reaguje výrazněji na stres a přetížení.
Některé děti na první pohled působí nepozorně nebo neklidně, ale ve skutečnosti musí věnovat velké množství energie samotnému udržení těla, pozornosti a organizaci pohybu.
Pro pedagogy bývá často úlevné zjistit, že za chováním dítěte nemusí být „nechce“, ale spíše „nedokáže to zatím zvládat automaticky“.
INPP není náhradou speciální pedagogiky, psychologie ani dalších odborností. Může ale nabídnout další pohled na souvislosti mezi pohybovým vývojem, neurozráním a školním fungováním dítěte.
A někdy už samotné porozumění těmto souvislostem pomůže změnit způsob, jakým se na dítě ve škole díváme.