Nejčastější otázky

1. Není moje dítě jen „živější“ než ostatní?

Každé dítě má jinou povahu, temperament i potřebu pohybu. Někdy ale za výrazným neklidem, přecitlivělostí nebo únavou mohou stát i obtíže v oblasti neuromotorického vývoje. Dítě pak může reagovat silněji a běžné fungování ho stojí více energie.

2. Znamená neuromotorická nezralost nízkou inteligenci?

Ne. Mnoho dětí s neuromotorickou nezralostí je velmi chytrých, vnímavých a citlivých. Obtíže se často týkají spíše koordinace, soustředění, regulace nebo zvládání zátěže než samotné inteligence.

3. Je metoda INPP vhodná i pro děti s ADHD, dyslexií nebo autismem?

Metoda může být vhodným doplněním podpory u dětí s různými diagnózami, pokud se současně objevují známky neuromotorické nezralosti. Každé dítě je ale jiné, proto je důležité individuální posouzení.

4. Jak dlouho terapie trvá?

Terapie obvykle trvá několik měsíců až přibližně rok, někdy i déle. Záleží na potřebách dítěte, pravidelnosti cvičení i celkové zátěži dítěte.

5. Jak často se musí cvičit?

Cvičení probíhá každý den, ale většinou trvá jen několik minut. Důležitější než délka je pravidelnost a klidná rutina.

6. Co když dítě cvičit nechce?

To se někdy stává, zvlášť pokud je dítě unavené nebo přetížené. Terapie by neměla být postavená na nátlaku. Důležité je hledat způsob, jak cvičení zařadit co nejpřirozeněji do běžného dne.

7. Kdy můžeme čekat první změny?

U některých dětí si rodiče všimnou změn poměrně brzy, například v oblasti spánku, klidu nebo koordinace. U jiných je vývoj pomalejší. Každé dítě reaguje jiným tempem.

8. Může metoda nahradit logopedii, psychologii nebo speciální pedagogiku?

Ne. INPP není náhradou dalších odborností. Často ale může být jejich vhodným doplněním a pomoci dítěti lépe využít další podporu.

9. Co když screening ukáže, že dítě žádné reflexy nemá?

I to je možné. Ne všechny obtíže souvisejí s primárními reflexy nebo neuromotorickou nezralostí. Screening je především způsob, jak se na dítě podívat v širších souvislostech.

10. Musíme mít doporučení od lékaře nebo školy?

Ve většině případů ne. Rodiče často přicházejí sami, protože chtějí lépe porozumět tomu, co jejich dítě prožívá a proč některé situace zvládá obtížněji.