Posturální reflexy se během vývoje objevují a zůstávají. Díky nim tělo automaticky zachytí rovnováhu a přizpůsobí držení změně polohy nebo pohybu.
Čeho si lze všímat
V rovnováze
- často padá ze židle
- hůře zachytí vychýlení
- stabilita působí nejistě
V prostoru
- zakopává
- naráží do věcí
- na změnu povrchu reaguje pomaleji
Při pohybu
- působí neobratně
- rychle se unaví
- složitější pohyb vyžaduje mnoho pozornosti
Podrobnější vysvětlení
Posturální reflexy se od primárních reflexů trochu liší. Zatímco primární reflexy jsou vrozené reflexní programy, které mají postupně ustoupit, posturální reflexy se naopak během vývoje objevují a zůstávají. Pomáhají dítěti udržet stabilitu, rovnováhu a koordinaci pohybu.
Díky nim dokáže tělo automaticky reagovat na změny polohy, zachytit rovnováhu nebo pružně přizpůsobit pohyb situaci kolem sebe.
Když jsou posturální reflexy dobře vyvinuté, člověk nad nimi vůbec nepřemýšlí. Normálně stojí, chodí, nespadne při každém zakopnutí a tělo automaticky reaguje na změny pohybu i prostoru.
U některých dětí ale tyto reflexy nemusí dozrávat úplně hladce. A pak bývá vidět, že dítě působí nejistě, neobratně nebo má potíže se stabilitou těla.
Často jde o děti, které:
pořád padají ze židle,
zakopávají,
narážejí do věcí,
špatně drží rovnováhu,
rychle se unaví,
nebo působí pohybově nejistě.
Rodiče pak často říkají:
„On je strašně nešikovný.“
„Pořád někde visí.“
„Jako kdyby nevěděl, kde má ruce a nohy.“
„Pořád do něčeho naráží.“
A někdy opravdu nejde o nepozornost nebo lenost. Některé děti musí mnohem více přemýšlet nad věcmi, které jiné zvládají automaticky — nad držením těla, rovnováhou nebo koordinací pohybu.
Některé děti se proto vyhýbají sportu, prolézačkám, balancování nebo pohybovým aktivitám, při kterých se necítí jistě. Jiné naopak působí velmi neklidně a pohyb vyhledávají neustále.
Posturální reflexy úzce souvisejí s tím, jak tělo zvládá gravitaci, orientaci v prostoru a koordinaci pohybu. Pokud tyto oblasti nejsou dostatečně stabilní, dítě se může rychleji unavit při sezení, psaní, tělocviku nebo delším soustředění.
U některých dětí se už od raného věku objevovala pohybová nejistota, nechuť k lezení, problémy s houpačkami nebo obtížnější zvládání rovnovážných aktivit.
Přitom často nejde o menší schopnosti nebo nižší inteligenci. Jen velká část energie dítěte směřuje do samotného udržení stability a organizace pohybu.
Když posturální reflexy postupně dozrávají a tělo získává větší stabilitu, rodiče často popisují velmi praktické změny:
dítě lépe sedí,
méně padá,
je jistější při pohybu,
lépe zvládá sport,
déle vydrží u práce,
a běžné fungování ho méně vyčerpává.
Jednotlivý projev reflex nepotvrzuje. Stránka pomáhá pojmenovat možné souvislosti. Přítomnost přetrvávajícího reflexu lze posoudit až při odborném neuromotorickém vyšetření v kontextu celého vývoje dítěte.