Sací a hledací reflex pomáhají novorozenci najít zdroj potravy a sát. Postupně se oblast úst, jazyka a rtů učí zralejšímu vědomému řízení.
Čeho si lze všímat
Kolem úst
- je výrazně citlivé
- doteky v obličeji mu vadí
- oblast úst vyžaduje zvláštní pozornost
Při jídle
- je velmi citlivé na některé podněty
- přijímání potravy může být náročnější
- potřebuje více času a klidu
Během dne
- kouše tužky nebo rukávy
- okusuje nehty
- často potřebuje mít něco v puse
Podrobnější vysvětlení
Sací a hledací reflex patří mezi první reflexy, které novorozenému miminku pomáhají přežít. Díky nim umí po narození najít prs nebo lahvičku, přisát se a začít sát.
Když se dotknete tvářičky nebo koutku pusy, miminko otočí hlavu za dotykem a začne hledat zdroj potravy. To je hledací reflex. Jakmile se něco dotkne pusy nebo jazyka, automaticky se spustí sání — sací reflex.
V prvních měsících života jsou tyto reflexy zcela přirozené a velmi důležité. Postupně by se ale měly proměnit ve vědomé a zralejší ovládání oblasti úst, jazyka a rtů.
Pokud tento vývoj neproběhne úplně hladce, mohou se některé souvislosti objevovat i později u větších dětí.
Často jde o děti, které:
pořád něco koušou nebo žvýkají,
okusují tužky, rukávy nebo nehty,
potřebují mít něco v puse,
nebo jsou velmi citlivé kolem jídla a oblasti úst.
Rodiče pak často říkají:
„Pořád něco žužlá.“
„Všechno strká do pusy.“
„Vadí mu některé konzistence.“
„Nesnáší čištění zubů.“
„Pořád kouše tužky.“
U některých dětí se mohou objevovat také obtíže v oblasti řeči a artikulace. Někdy děti šišlají, hůře koordinují pohyby jazyka, déle sliní nebo působí neobratně při práci pusy a rtů.
V raném vývoji totiž oblast úst, jazyka a rukou velmi úzce souvisí.
Některé děti byly už jako miminka náročné při krmení — špatně se přisávaly, zakuckávaly se nebo byly velmi citlivé na lžičku, určité struktury jídla nebo dotek kolem pusy.
Jiné děti si potřebu žvýkání a sání nesou i do pozdějšího věku. Ve stresu nebo při přetížení pak automaticky něco koušou, cucají nebo potřebují tlak do oblasti úst.
Rodiče někdy popisují:
„On pořád potřebuje něco žvýkat.“
„Kolem jídla je strašně citlivý.“
„Všechno řeší přes pusu.“
Přitom často nejde o zlozvyk nebo rozmazlenost. Některé děti si přes oblast úst jednoduše pomáhají s uklidněním a regulací napětí.
Když se postupně zlepšuje koordinace a citlivost oblasti úst, rodiče často pozorují:
lepší řeč,
menší potřebu okusování,
větší klid při jídle,
menší citlivost kolem pusy,
a dítě, které už nepotřebuje neustále něco žvýkat nebo cucat.
Jednotlivý projev reflex nepotvrzuje. Stránka pomáhá pojmenovat možné souvislosti. Přítomnost přetrvávajícího reflexu lze posoudit až při odborném neuromotorickém vyšetření v kontextu celého vývoje dítěte.