STNR pomáhá dítěti oddělit pohyb horní a dolní poloviny těla. To je důležité pro lezení, stabilní sezení i pozdější práci u stolu.
Čeho si lze všímat
Na židli
- vrtí se nebo se houpe
- klečí či podsouvá nohy
- lehává přes stůl
Při úkolech
- podpírá si hlavu
- po chvíli je celé zkroucené
- rychle se unaví
V pohybu
- lezení po čtyřech bylo krátké nebo chybělo
- koordinace těla je obtížnější
- pohyb může působit neobratně
Podrobnější vysvětlení
STNR souvisí hlavně s obdobím, kdy se dítě začíná zvedat na čtyři, lézt a postupně se připravuje na sezení a další pohybový vývoj. Tento reflex pomáhá oddělit pohyb horní a dolní poloviny těla, aby tělo nefungovalo jako jeden celek, ale dokázalo pohyb lépe organizovat a koordinovat.
Právě díky tomu se dítě učí lézt po čtyřech, přenášet váhu, stabilně sedět a postupně zvládat složitější pohybové činnosti.
Pokud STNR přetrvává déle, než je obvyklé, bývá to často vidět právě ve škole nebo při domácích úkolech.
To jsou často děti, které:
nevydrží dlouho normálně sedět,
pořád se vrtí nebo houpou na židli,
klečí na židli nebo si podsouvají nohy pod sebe,
lehají si přes stůl,
podpírají si hlavu,
nebo působí, jako by jejich tělo bylo neustále „rozpadlé“.
Rodiče pak často říkají:
„On se pořád vrtí.“
„Nevydrží chvíli normálně sedět.“
„Po pár minutách je u úkolů úplně zkroucený.“
„Pořád má hlavu skoro na stole.“
A někdy opravdu nejde o lenost nebo zlobení. Pro některé děti je obyčejné sezení velmi náročná práce.
Tělo neustále hledá stabilní a pohodlnou pozici. Dítě chvíli sedí, pak klečí, opře se o stůl, zhoupne se na židli — a zároveň ztrácí soustředění.
Tyto děti bývají často rychle unavené při psaní, čtení, domácích úkolech nebo při delším sezení. Někdy působí paradoxně — jsou chytré, zvídavé a komunikativní, ale jakmile si mají sednout k práci, jako by se celé tělo „rozpadlo“.
Často se objevují také obtíže s koordinací pohybů. Některé děti působí neobratně, zakopávají, hůře chytají míč nebo mají problém současně poslouchat a psát.
U části dětí se v anamnéze objevuje i velmi krátké lezení po čtyřech nebo jeho úplné přeskočení. Právě lezení přitom pomáhá tomuto reflexu postupně dozrávat.
Rodiče někdy popisují, že škola dítě výrazně vyčerpává. Ne proto, že by nerozumělo, ale protože velká část energie jde do samotného udržení těla, pozornosti a stability.
Když tělo postupně získává větší stabilitu a koordinaci, bývají změny často velmi praktické a obyčejné:
dítě vydrží déle sedět,
psaní ho tolik neunaví,
lépe se soustředí,
a domácí úkoly přestanou být každodenním bojem.
Jednotlivý projev reflex nepotvrzuje. Stránka pomáhá pojmenovat možné souvislosti. Přítomnost přetrvávajícího reflexu lze posoudit až při odborném neuromotorickém vyšetření v kontextu celého vývoje dítěte.