TLR souvisí s tím, jak se tělo učí pracovat proti gravitaci a vytvářet stabilitu pro zvedání hlavy, otáčení, lezení, sed i stoj.
Čeho si lze všímat
Při sezení
- sesouvá se na židli
- podpírá si hlavu
- nevydrží dlouho vzpřímené
V pohybu
- působí nejistě nebo neobratně
- naráží do věcí
- nerado má výšky, kotrmelce či houpačky
Během dne
- rychle se unaví
- často si lehá
- běžné fungování stojí mnoho energie
Podrobnější vysvětlení
TLR neboli tonický labyrintový reflex souvisí hlavně s rovnováhou, gravitací a pocitem stability ve vlastním těle. Objevuje se už před narozením a pomáhá miminku postupně překonávat gravitaci — zvednout hlavičku, otočit se, lézt, sedět a později stát na vlastních nohách.
Na začátku života funguje dítě hodně „v klubíčku“. Tělo ještě neumí dobře pracovat proti gravitaci a právě TLR pomáhá postupně budovat stabilitu a organizaci pohybu.
Pokud tento reflex přetrvává déle, než je obvyklé, může dítěti běžné fungování připadat mnohem náročnější.
Některé děti pak:
se sesouvají na židli,
podpírají si hlavu,
nevydrží dlouho sedět rovně,
rychle se unaví,
nebo působí nejistě a neobratně v pohybu.
Rodiče často říkají:
„On je strašně nemotorný.“
„Pořád do něčeho naráží.“
„Nesnáší tělocvik.“
„Pořád leží.“
„Strašně rychle se unaví.“
Některé děti špatně snášejí houpačky, kotrmelce, výšky nebo lezení. Jiné naopak gravitaci neustále vyhledávají — pořád skáčou, houpou se, točí se nebo padají do gauče.
Často bývá náročné i samotné sezení ve škole. Zatímco jiné děti drží tělo automaticky, některé musí velkou část energie věnovat rovnováze, koordinaci a udržení stability. Na soustředění a učení pak zbývá méně sil.
U menších dětí se někdy v anamnéze objevuje nechuť k poloze na bříšku, krátké lezení po čtyřech nebo jeho úplné přeskočení. Některé děti působily od mala velmi „měkce“, jiné naopak výrazně ztuhle.
U části dětí se mohou objevovat i projevy větší nejistoty, opatrnosti nebo rychlého přetížení. Když se člověk necítí jistě ve vlastním těle, často se necítí úplně jistě ani v okolním světě.
Přitom tyto děti nebývají méně chytré nebo méně snaživé. Jen jejich tělo musí na běžné fungování vydávat mnohem více energie.
Když se postupně zlepšuje stabilita a organizace pohybu, rodiče často popisují velmi praktické změny:
dítě lépe sedí,
méně se unaví,
je jistější v pohybu,
lépe zvládá tělocvik,
a má více energie na běžné fungování i učení.
Jednotlivý projev reflex nepotvrzuje. Stránka pomáhá pojmenovat možné souvislosti. Přítomnost přetrvávajícího reflexu lze posoudit až při odborném neuromotorickém vyšetření v kontextu celého vývoje dítěte.